Vánoční svátky začínají nedělí, která je nejbližší 30. listopadu. Tehdy začíná advent, trvá čtyři týdny, proto se na stůl dávají věnce, které mají čtyři svíčky a každou neděli se zapálí jedna. Svátky existovaly už v dobách pohanských. V den zimního slunovratu se slavil svátek Nepřemožitelného slunce. Toto období si zvolili za svůj svátek i křesťané, ale místo slunce slavili narození Ježíše Krista. V římském kalendáři v roce 336 byl tento den označen jako Adventu Divi – Příchod Božského. Ten si křesťané přizpůsobili na Adventu Domini – Příchod Páně. Oficiálně se začal tento svátek slavit od roku 354.

Německy se Vánoce řeknou Weinachten, původ je v „zu den weihen Nahten“ – za posvátných nocí. A z tohoto německého slova pravděpodobně vznikly i české Vánoce. Vánoční stromeček je poměrně mladým symbolem Vánoc. Poprvé se ozdobené stromky objevily v Německu v 16. století. Cechovní spolek ve městě Brémy ozdobil krásnou jedli a na slavnost pozval děti řemeslníků, aby společně oslavily svátky. Od druhé poloviny 17. století se stromky zdobily v rodinách, nejprve protestantských, později i v katolických. Tento zvyk se rozšířil z Německa do celé Evropy. Pomohla tomu francouzsko-pruská válka (1870-1871), tehdy si němečtí vojáci zdobili stromky, aby se aspoň symbolicky vrátili domů, ke svým rodinám. Francouzům se to zalíbilo a se vzpomínkou na vánoční stromky pak přišli po válce domů.
V Čechách a na Moravě se stromky začaly zdobit od začátku 19. století. Nejdříve se zdobily v rodinách bohatých, až mnohem později se dostaly i do chudých chalup. Většinou se stromek stavěl na stůl, v některých domech ho věšeli ke stropu.
Vánoční čas však nastává mnohem dříve než Štědrým dnem. Svátek svaté Barbory, který je 4. prosince, se slavil velmi důsledně. Věřilo se, že Barbora je laskavá osoba, která přichází v bílém hávu a rozdává dárky. Hlavně ovoce a ořechy pro hodné děti. Domluvy a rány metlou pro děti zlobivé. Svobodné dívky si mají v tento den utrhnout třešňovou nebo višňovou větévku a pak o ni až do Štědrého dne pečovat. Vykvete-li, je sňatek do roka jistý. V některých krajích chodila Barbora s dárky stejně jako Mikuláš.


Mikuláš není tak úplně smyšlenou postavou. Byl jím biskup z Myry v Malé Asii, který se narodil v roce 250, a byl to údajně muž štědrý, spravedlivý a moudrý. Proto je považován za patrona šťastného manželství a také za ochránce obchodníků, školních dětí, mlynářů a námořníků. V naší zemi zahájil Mikuláš svou působnost jako patron plavců a mostů, ale později si už šetřil síly na 6. prosince, kdy v doprovodu anděla a čerta navštěvoval domácnosti s dětmi, aby vyplácel i odměňoval. Mikuláš míval i ženský protějšek. Někde totiž nadělovala Mikuláška nebo Mikulášova matička.
Dnes už se málo ví, že Mikuláš nebyl jediným dobrodějem, který rozdával dárky. Hlavně ve středních Čechách se věřilo na Ambrože, který má svátek jeden den po Mikuláši. Chodil v dlouhém bílém rouchu a s černou špičatou čepicí procházel krajem a rozhazoval bonbóny. Děti se sbíhaly, chtěly je sebrat, ale Ambrož jim to znesnadňoval, honil je metlou a děti musely prokázat hodně šikovnosti, ale dobrůtky sebraly.

V jižních Čechách mají svou rožmberskou Bílou paní – Perchtu. Ale Perchta byla také jakási přísná Mikulášova příbuzná. Vyčítala dětem, že nejsou skromné a nedrží půst. Kdo by ale čekal od Perchty dárek, nedočkal by se. Také Vrtibába chodila prý s metlou, kterou vyhrožovala a vyplácela. Když se na ni nikdo nedíval, položila za dveře dárky a rychle zmizela. Omítačka chodívala v černém, vplížila se do domu, mlčky třikrát ometla plotnu, čímž jí i hospodyni požehnala. Když dům svou návštěvou poctila, dal se čekat velmi dobrý rok – hrnce na plotně byly celý rok po její návštěvě plné.
Lucie (13. prosinec) se slaví jako svátek světla, kdy půvabná dívka vejde do domu, vymete každý kout a nese si talířek s plápolajícím ohněm. V severských státech nikdy nic zlého neudělá, u nás bývala trochu vzteklá. Svátek Lucie se objevil v roce 1528. tehdy ještě neplatil gregoriánský kalendář. Ten začal platit až roku 1582, u nás ještě o dva roky později. Tehdy se k pondělku 6. ledna přidalo deset dnů. Je to přesně těch deset dnů, které dělí svátek Lucie od 13. prosince, kdy Lucie opravdu noci upije a dny se začnou prodlužovat.
I dnes přetrvává zvyk držet na Štědrý den půst , ale zlaté prasátko viděl asi málokdo… Naši předkové se postili už od večera předcházejícího Štědrému dni a půst trval až do první hvězdy. Pak se zapálily svíčky na vánočním stromku a mohlo se usednout k prostřenému stolu. Dárky k Vánocům se poprvé objevily až v 16. století. Do té doby se dávaly k novému roku. V našich zemích nosíval dárky hlavně Mikuláš, většinou daroval jablka, ořechy, sladkosti. Ježíšek se k nám dostal stejně jako vánoční stromek z Německa. Přicházel ale až den po Štědrém večeru, na Boží hod vánoční. Teprve koncem 19. století se jeho dnem stal 24. prosinec.